Pondělí (25.9.2017)

Mám dovolenou. První letošní. Ale výlet k moři se nekoná. Žena neustále něco balí, a já neustále něco nosím do auta. Jak jsem již zmiňoval v minulém článku, do konce měsíce musíme opustit byt a my si uvědomujeme, že máme několik problémů:

  • musíme se do týdne vystěhovat, ale nemáme kam jít
  • musíme se sbalit, ale „překáží“ nám děti, protože nemáme hlídání
  • i kdyby se nám to podařilo zabalit, sám to neodnesu, něco zvládneme ve dvou, ale nábytek určitě nedáme

První den to balení tedy zkoušíme ve spolupráci s dětmi. Jak to jde asi nemusím nikomu vysvětlovat. Žena se snaží balit, jak se dá, ale největší podíl práce odkládá na večer. Já statečně nosím věci do auta, doufajíc, že toho odvezu co možná nejvíc. Něco se povedlo, každý odvezený kus se počítá.

Večer se shodujeme, že takhle to nepůjde. Musíme děti někam udat. Naštěstí žena uprosila kamarádku, která je ochotná si jedno díte vzít do péče. Hurá, poloviční vítězství. Dcera bude mít tetu na hraní.

Úterý

Jednoho dítka jsme se „zbavili“, se druhým to nějak zvládneme. V podstatě se dnešní den ničím nelišil o pondělka. Až na to, že jsme opravdu kmitali, odvezli jsme asi 6 aut.

A jedna dobrá zpráva jako bonus – asi máme náhradní bydlení – po té, co jsme obvolali nespočet místních poskytovatelů ubytování jsme narazili na pána, který v Pasohlávkách provozuje penzion a končí mu sezona. Za 10000,- na měsíc + energie nám pronajme celý penzion jen pro nás, s možností prodloužení o 14 dní. Proč ne? On si prodlouží sezonu, my po něm nic nechceme a nebudeme muset bydlet u tchýně – a to za ty peníze prostě stojí. V poledne jsme se tam jeli podívat a nadchlo nás to. Starší patrový dům, plně vybavený, hezká zahrada, fajn lokalita, dvoupatrové postele. Jo, to by šlo. Nastěhovat se můžeme od 30.9. Bereme.

Jinak, co se týče odvážení krabic, které pokračovalo až do večera. Ono v jednom člověku je ten odvoz pomalejší, Tak kapacita dílny se začínala pomalu plnit a začali jsme obsazovat technockou místnost, kde je tepelné čerpadlo.

Ještě v průběhu odpoledne jsem začal řešit, že všechen nábytek se nám momentálně do prostor, které máme k dispozici, nevejde. Rozhodujeme se, že některé skříně, které jsme si původně chtěli vzít jako dočasný nábytek a následně je dát do sklepa nebo do garáže, tak brát nebudeme a necháme je na bytě. Nicméně, pořád je zde dětský pokoj, postele, rotoped apod. a to odvést prostě musíme. Volám kamaráda Marka, jestli by mi neposkytl ruce někdy v týdnu (nechci spoléhat na víkend, aby mi pak někdo vypadl).

Ale jo, to nějak dáme, sežeň dodávku a my s klukama z práce přijedeme

Čekal jsem, že mi Mara pomůže, ale že to bude tak rychlý a rukou bude víc, to jsem nečekal. Volám bratrovi, jestli by nepůjčil dodávku. Musí ji sice vyklidit, ale na středu a čtvrtek mi ji půjčí. Ufff. Vyrážím ještě večer pro auto. Tak uvidíme, jak tohle dopadne.

Středa

Od brzkého rána na značkách, do bublinkové fólie balím matrace, rozdělávám postel, jejíž části balím také a vše pečlivě zatahuji stretch fólií, aby to bylo opravdu chráněno – přeci jen se jedná o stavbu a po celém domě se pohybují zedníci a jiní fachmani.

Kolem 10h dopolední přijeli 4 frajeři. Osm rukou plus dvě moje, to je deset, to je víc než dvě. Tolik lidí se akce „Z“ ještě neúčastnilo. Šlo to jako po másle, kupodivu v tom měli kluci systém, byť jsou to „ajťáci“ tak pro stěhování mají vyloženě vlohy. Pasoval jsem se do role manažera a hlavího baliče a hezky do odsejpalo. Za hodinu a něco byla dodávka plná. Co plná, byla narvaná k prasknutí, ale naložili jsme úplně všechno, co jsme naložit potřebovali.

Z obav nad vývojem situace v dalších dnech (počet rukou) jsem kluky uprosil ještě o odstěhování rotopedu – ten ale nebylo kam dát. No, nebylo. Chtěl jsem jej původně rozmontovat a naložit do jejich auta (taky mají nafukovací) ale nakonec jsme todo auta švihli na huláta a těch 500 metrů jsme to odvezli, ikdyž rukojeti rotopedu trčely z boku auta. „Nenaděláš nic“.

 

Na baráku bylo veselo, fachmani zrovna makali na fasádě.  Začali jsme plnit garáž. Po diskusi s se zedníkama jsme museli část věcí přesměrovat opět do sklepa, protože zedníci potřebují nějaké místo na své věci (stavební buňku jsem je donutil odvést) a taky potřebují uschovat omítačku. Garáž je našlapaná k prasknutí, ještě aby ne, když je v ní schovaná i celá kuchyň.

Veškerý nábytek v garáži jsme ještě zakryli tvrdým kartonem, aby se to jednak nezaprášilo, ale taky aby nedošlo k nějakém poškození. Zedníci jsou sice šikovní, ale pořád jsou to zedníci. Bohužel, do garáže jsme dali ty největší věci, takže zbytek do sklepa. Dílna už začíná být plná, tepelné čerpadlo obskládané a věci už dáváme i do místnosti, kde je rozvaděč.

Kluky jsem vzal za odměnu na oběd do místní hospody, kde vaří fakt dobrý jídla za vesnické ceny. Ti mlaskali.

Dnes se toho odvezlo opravdu hodně, ale pořád máme doma lednici, pračku, vybavení kuchyně, nějaké oblečení, hračky pro děti, i když těch je už podstatně méně, ale pořád tam jsou. Večer a v noci ještě balíme co se dá. Bohužel, v okamžiku kdy dáváme ratolesti spát, už se toho moc nedá :-/

Čtvrtek

Podařilo se mi domluvit kamaráda, který má dovolenou. Jak jinak by ji mohl strávit než prací. Slíbil mi, že na hodinku nebo dvě by mi mohl z rána přijet pomoct. Kmitám od osmi a nakládám do dodávky vše, co lze, aby mi mohl pomoct už jen s tím, co sám neunesu. Kolem 9h přijíždí Jirka i s rodinkou. Rodinka koná zdravotní procházku na čerstvém vzduchu, žena balí a já s Jiříkem stěhujeme pračku, ledničku, nějakou težkou komodu a pár drobností jako sušák na prádlo a tak. Prát už asi nebudeme. Snažím se to nijak nenatahovat, protože každá minuta je drahá a já jsem vděčný, že mám pomocníka, byť jen na chvíli.

Naložili jsme, co se dalo a jedeme na barák, kde to zase musíme vyložit a odnést do sklepa. Nechápu to, pořád říkám, že se tam už nic nevejde, ale ono se to tam vždycky nějak nacpe.

Po té, co jsme odvezli jednu várku jsem Jirku propustil ze služby. Odvezly se ještě asi dvě dodávky a musel jsem jet za bratrem vrátit auto a zase zpět. Sice je to pendlování sem a tam ztráta času, ale na druhou stranu si moc vážím toho, že mám tuhle možnost, takže neremcám 🙂

V mezičase, kdy není co nosit a co vozit si ještě hraji s rozvaděčem, ale o tom je jiný článek 🙂

Pátek

Dodávku jsem musel včera vrátit, takže dnes jezdím zase Caddym. Čím blíže je den „D“, tím víc mám pocit, že se to prostě nedá stihnout. Odvážíme zase krabice. Vůbec nechápu, kde se toho tolik bere.

Dnešek moc zajímavý nebyl, vlastně žádný z dnů nebyl zajímavý, vše se točí jen kolem krabic. Rád bych napsal, že to je nuda, ale není, spíš to člověka už pěkně vysiluje a je to spíš pruda. Nemá to konce. A čím blíže ten konec je, tím je vlastně dál, protože doma se pořád nalézají další a další věci, které je třeba odvést. A to jsme dělali ve všem řádnou čistku.

Fotku z dnešního dne nemám, ale za to mám dobrodružství. Dnes celá rodina spíme u tchýně. Asi bych to více nerozebíral, beru to jako dobrodrůžo, něco jako když vemu dceru na výlet do Zoo nebo pod stan.

Sobota

Vstávačka brzo ráno. Brzo je myšleno v půl 6. Otočka k bratrovi pro dodávku. Následně rychle domů, naložit bordel ze sklepa. Ano, k bytu máme sklep, na který jsme tak trochu pozapomněli a je potřeba jej vyklidit. A to ihned, dnes, nejlépe včera. Místní sběrný dvůr má otevřeno od 8 do 11:30. Navíc, kolem 10h dorazí kamarád Libor, který mi slíbil, že mi pomůže odnosit posledních pár krámů. Nikdy bych nevěřil, kolik v tom sklepě najde člověk „bordelu“ za ty roky. Je to zvláštní, my češi máme v povaze vše schraňovat, nic nevyhazovat, nebo nevím. Přitom zrovna já jsem člověk, který vyhodí cokoliv, co nefunguje a koupí si to nový. No stalo se. Mám asi hodinu a půl na vyřešení sklepa.

Libor přijel dřív, takže jsem přehodnotil situaci. Pomůže mi vyklidit sklep, odvést bordel, vyložit, vrátit se zpět a teprve pak budeme nakládat poslední zbytky trosek našeho bývalého domova. A tak se taky stalo a byl jsem rád, protože než jsme vše naložili a odvezli, uplynuly skoro 2 hodiny. Po návratu ze sběrného dvora už nás tolik čas nepálil. V klidu jsme naložili co bylo potřeba a odvezli na barák. Vlastně se neudálo nic neobvyklého, kromě toho, že ve sklepě už nechodíme jen tak, ale hrajeme tetris s krabicema.

Pozitivní zprávou dnešního dne je, že děti nám hlídá tchýně. Žena pacifikuje poslední kousky oblečení a nádobí, které na bytě ještě zbylo, protože si jej bereme do nového přechodného bydliště a já odjíždím vrátit dodávku, abych se následně mohl vrátit na byt a naložit věci, které s námi budou příští měsíc bydlet v Pasohlávkách. Taky je potřeba byt pořádně uklidit a vytřít, přeci jen jsme lidi a chceme to v neděli předat v hezkém čistém stavu, abychom se nemuseli stydět.

Kolem 17h zamykáme dveře od bytu a nasedáme do dvou po střechu naložených aut a odjíždíme se ženou směr nový dočasný domov, kde vše musíme vyložit, nastěhovat, převzít si klíče a nějak to tam zabydlet. Celá tato peripetie zabrala další dvě hodiny, takže unavení sedáme do aut a jedeme za dětma ke tchýni, kde již zůstáváme do neděle. V neděli ráno předáváme byt a tím definitivně skončí jedna etapa našeho života.

Neděle

Ráno jsme vstali, naložili rodinu a vyrazili směr byt. Byt, ve kterém jsem byl 8 let. Vždycky když něco končí tak to znamená, že něco jiného začíná. Vzali jsme s sebou i děti, aby se s domovem rozloučili, teda hlavně dcerku. Už ji na to nějakou dobu připravujeme, nicméně je taková citlivější na změny, tak ji od toho necheme odtrhnout úplně silou. Myslel jsem si, že až podepíšu předávací protokol a odevzdám klíče, že mi bude smutno. Vubéc tyjo, jsem tak rád, že to je za námi. Beru to pozitivně, přežijeme měsíc a jdeme do nového. Už nebudeme muset řešit, jestli někoho náhodou nerušíme nebo jestli nám někdo nad hlavou nezahájit těžbu černého uhlí.

Po předání bytu vyrážíme na oběd a do našeho nového domova, kde se musíme zabydlet. O tom ale třeba někdy jindy, to už se stavbou vlastně nesouvisí …

 

Nesmím ale opomenout jednu velmi důležitou věc, poděkovat

  • kamarádkám mé ženy za to, že si střídali naše děti – díky nim jsme se mohli vůbec sbalit.
  • Markovi, Ivanovi, Martinovi, Pavlovi, Jirkovi, Liborovi a Matymu za ruce, za pomoc s tím nekonečným vlakem věcí, krabic, ledniček a skříní
  • Bratrovi, který ač sám staví tak mi na 3 dny uvolnil pracovní auto
  • všem ostatním, kteří nám s čímkoliv jakkoliv pomohli, abychom tu káru dotlačili do cíle …

díky všem, moc si toho vážíme

Stěhování – druhé dějství
Štítky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.